Existují tři oficiální způsoby, jak určit péči o dítě a výši výživného. Jsou jimi soudní rozhodnutí, ústní dohoda rodičů a písemná dohoda rodičů. Soudní rozhodnutí Soudní rozhodnutí je jediným vymahatelným způsobem určení výživného a zároveň jediným způsobem, který je umožněn rozvádějícím se manželům. Pokud jste manželé, rozvádíte se a pečujete o společné děti, bez soudního …
Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem není časově ohraničena. Věková hranice 18 let tak nehraje téměř žádnou roli – alespoň pokud mluvíme o samotném právu na výživné. S dosažením plnoletosti dochází spíše k procesním změnám. Na děti tak přechází například právo vymáhat dlužné výživné. Kdy zaniká vyživovací povinnost? Jak už bylo uvedeno, věk dítěte zde roli nehraje. …
Dochází-li k rozvodu či rozchodu partnerů, kteří vychovávají společné, nezaopatřené děti, je nutné určit následnou péči o ně. Tento úkon v naprosté většině případů přísluší soudu. Pouze u nesezdaných partnerů, kteří jsou schopni stoprocentní domluvy, lze svěření dětí do péče vyřešit pouhou dohodou. Návrh na svěření do péče Ještě než dojde k samotnému rozvodu manželství, …
Otec dítěte, narozeného svobodné matce, musí matce dítěte po dobu dvou let přispívat na její výživu a musí jí poskytnout i příspěvek na náhradu nákladů…
Rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat výživné od bývalého manžela. Zde již neplatí, že by měli mít rozvedení manželé stejnou životní úroveň, výživné se stanoví podle oprávněných potřeb vyživovaného manžela a možností vyživujícího manžela.
Manželé jsou povinni se vzájemně živit. Pokud tuto povinnost neplní, určí výživné soud. Při tom přihlédne i k péči manželů o společnou domácnost. Výše výživného se stanoví tak, aby oba manželé měli stejnou životní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely je přednější, než vyživovací povinnost dětí vůči rodičům. To znamená, že manžel se může domáhat výživného …
Vyživovací povinnost mají vůči sobě i ostatní příbuzní, nejen rodiče a děti. Zákon ovšem výslovně hovoří o tom, že právo na výživné mají příbuzní jen tehdy, pokud ho opravdu nutně potřebují, tzn. že jsou již v nouzi, kterou nedokáží vyřešit jinak. Obecně platí, že pokud vyživovací povinnost nemohou plnit potomci, přechází vyživovací povinnost na předky …
Stejně jako existuje výživné na děti, existuje i výživné, které by naopak děti měly platit.
Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je nejčastěji projednávaným druhem vyživovací povinnosti.
Při rozchodech a rozvodech je vždy nutné určit péči o děti a s tím spojenou vyživovací povinnost. Tyto úkony nejčastěji přísluší soudu. Pokud však dochází k rozchodu nesezdaných partnerů, je možné celou věc řešit i mimosoudně. Zde je však nutná opravdu výjimečná schopnost domluvy a dodržování stanovených podmínek.
