Základní informace o výživném v ČR

Pojem „výživné“ není v zákoně výslovně definován. Bývá však často charakterizováno jako majetkový soubor věcí a jiných právních předmětů, penězi ocenitelnými, který poskytuje jedna osoba druhé proto, aby ji vyživovala, tj. aby uspokojovala její životní potřeby.

 
Z úpravy obsažené v zákoně o rodině je zřejmé, že výživným se rozumí zabezpečování a úhrada osobních potřeb mezi osobami, které k sobě mají příbuzenský nebo jiný rodinný vztah. Zákon o rodině tedy chápe výživné v širším smyslu a rozumí jím nejen vlastní výživu, nýbrž i uspokojování všech nezbytných potřeb kulturního člověka, tj. nejen potřeby stravování, ošacení a bydlení, ale i potřeby kulturní, sportovní, rekreační, léčebné apod. V tomto pojetí je užíváno i pojmu vyživovací povinnost.
 
České rodinné právo rozlišuje několik typů vyživovací povinnosti mezi různými subjekty. Jedná se o vyživovací povinnost rodičů k dětem, která je vzájemná, dále vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, vyživovací povinnost mezi manžely, výživné rozvedenému partnerovi, příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matky. Vyživovací povinnost vyplývá přímo ze zákona, nikoliv tedy z rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje pouze o případném určení výše vyživovací povinnosti, tedy o výživném. 

Úprava vyživovací povinnosti v právních předpisech

 
Základním zdrojem právní úpravy rodinného práva je Listina základních práv a svobod (úst. zák. č. 23/1991 Sb.,  převzato do ústavního pořádku České republiky usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.).
 
Součástí českého právního řádu a dalším základním pramenem rodinného práva je Úmluva o právech dítěte z roku 1989. V České republice byla publikována pod č.104/1991 Sb. a vstoupila v účinnost 6.2.1991.
 
V prosinci 1963 byl přijat zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a to s účinností od 1. dubna 1964. Jde o právní úpravu, která se ve svém praktickém dopadu týká každého občana od jeho narození do dosažení zletilosti a poté většiny populace.
 
Nové společenské a ekonomické podmínky po roce 1989 se odrazily i v rodinných vztazích, a to zejména tím, že do nich vznesly nové skutečnosti, které se v nich dříve ani nemohly vyskytovat. Jednalo se především o soukromé podnikání, možnost získání vzdělání na soukromých školách, zvýšenou nutnost ochrany majetku nezletilých dětí, možnosti cestování, apod.
 
Tyto skutečnosti pak byly důvodem nejpodstatnější změny zákona o rodině č. 94/1963 Sb., a to přijetím tzv. velké novely provedené zákonem č. 91/1998 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 210/1998 Sb.).Především došlo k výraznému zlepšení postavení a ochrany nezletilých dětí, a to hlavně posílením ochrany majetkových zájmů nezletilých dětí, tedy i vyživovací povinnosti. Ke změnám došlo také ve společných ustanoveních týkajících se úpravy výživného. Soud je napříště povinen zkoumat při hodnocení schopností a možností povinného, zda se povinný bez důležitých důvodů nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále v případech hodných zvláštního zřetele je soud oprávněn rozhodnout o povinnosti složit peněžní částku pro výživné splatné v budoucnu. Nadále se upouští od koncepce zajišťování jen běžného výživného tak, že novela v případech, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, považuje za odůvodněné potřeby dítěte i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí povolání dítěte.
 
Rodinné právo patří k odvětvím tvořící právo soukromé, jehož základ je tvořen občanským právem. Vztah zákona o rodině č.94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále ZOR) a občanského zákoníku č.40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále OZ) je výslovně upraven v ustanovení § 104 ZOR, podle něhož lze použít ustanovení občanského zákoníku jen tehdy, jestliže zákon o rodině nestanoví něco jiného.

Neplnění vyživovací povinnosti

 
Neplní-li povinný svou vyživovací povinnost, ať už z nedbalosti nebo úmyslně, naplňuje tím skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 213 trestního zákona č. 140/1961 Sb.,v platném znění (dále jen TZ).
 
Nachází-li se rodič povinný k vyživovací povinnosti ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pak způsob a výše srážky z výdělku je upravena vyhláškou č.10/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Mezinárodní vztahy

 
Vyživovací povinnost (zejména rodičů k dětem) může v sobě obsahovat i mezinárodní prvek spočívající např. v tom, že povinný nebo oprávněný nebude českým státním občanem. Tyto případy upravuje svými kolizními normami zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění (dále jen ZMPS).
 
Po rozdělení Československa je velmi významným právním předpisem sdělení č. 209/1993 Sb. ministerstva zahraničních věcí o Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech.