Dochází-li k rozvodu či rozchodu partnerů, kteří vychovávají společné, nezaopatřené děti, je nutné určit následnou péči o ně. Tento úkon v naprosté většině případů přísluší soudu. Pouze u nesezdaných partnerů, kteří jsou schopni stoprocentní domluvy, lze svěření dětí do péče vyřešit pouhou dohodou.

Návrh na svěření do péče

Ještě než dojde k samotnému rozvodu manželství, je nutné určit péči o děti. Alespoň jeden z rodičů tak musí podat návrh na svěření do péče. Ten je nutné adresovat soudu, v jehož okrese má dítě své trvalé bydliště.

Každý návrh musí obsahovat informace o obou rodičích i dítěti (jména, data narození, bydliště). Dále by neměly chybět informace o majetkových poměrech a zaměstnavatelích rodičů. Velmi důležitým bodem je také návrh řešení – tedy zda žádáte o svěření dítěte do své výhradní péče, či preferujete jiný typ péče o dítě. Takový návrh by měl být řádně odůvodněn.

Pokud jsou oba rodiče schopni domluvy, může dojít k vytvoření dohody, kterou soud následně schválí (pokud není v rozporu se zájmy dítěte).

Jak rozhoduje soud?

Pro soudce rozhodujícího o svěření dítěte do péče je důležitý především zájem dítěte. Jsou zohledněny nejen jeho vazby k oběma rodičům, ale také možné zázemí či výchovné schopnosti rodičů. Důležité také je, jakým způsobem se oba rodiče podíleli na výchově v době manželství.

Výsledkem soudního řízení je rozhodnutí o svěření do péče, jehož součástí je i určení vyživovací povinnosti a rozsahu styku druhého rodiče s dítětem.

Pokud je rozhodnuto o střídavé péči, jsou vyživovací povinnosti určeny oběma rodičům.

U společné péče poté nejsou určovány vyživovací povinnosti ani rozsahy styku s dítětem, protože rodiče pokračují ve společné výchově dítěte a nejsou jim stanoveny žádné podmínky.

Doporučené články