Druhy výživného

Příspěvek svobodné matce

Otec dítěte, narozeného svobodné matce, musí matce dítěte po dobu dvou let přispívat na její výživu a musí jí poskytnout i příspěvek na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Soud může rozhodnout o povinnosti zaplatit tyto náklady i před narozením dítěte, je-li otcovství konkrétního muže pravděpodobné. Příspěvek na výživu neprovdané matky je určen přímo pro matku dítěte. Výživné pro narozené dítě je určováno samostatně v rámci vyživovací povinnosti rodičů.

Výživné rozvedeného manžela

Rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může žádat výživné od bývalého manžela. Zde již neplatí, že by měli mít rozvedení manželé stejnou životní úroveň, výživné se stanoví podle oprávněných potřeb vyživovaného manžela a možností vyživujícího manžela.

Vyživovací povinnost mezi manžely

Manželé jsou povinni se vzájemně živit. Pokud tuto povinnost neplní, určí výživné soud. Při tom přihlédne i k péči manželů o společnou domácnost. Výše výživného se stanoví tak, aby oba manželé měli stejnou životní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely je přednější, než vyživovací povinnost dětí vůči rodičům. To znamená, že manžel se může domáhat výživného nejprve na druhém manželovi a teprve pokud ten nemůže svou vyživovací povinnost plnit, mají vyživovací povinnost děti.

Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými

Vyživovací povinnost mají vůči sobě i ostatní příbuzní, nejen rodiče a děti. Zákon ovšem výslovně hovoří o tom, že právo na výživné mají příbuzní jen tehdy, pokud ho opravdu nutně potřebují, tzn. že jsou již v nouzi, kterou nedokáží vyřešit jinak. Obecně platí, že pokud vyživovací povinnost nemohou plnit potomci, přechází vyživovací povinnost na předky a příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost až tehdy, nemohou-li tuto povinnost splnit příbuzní bližší.

Vyživovací povinnost rodičů k dětem - výživné na dítě

Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem je nejčastěji projednávaným druhem vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost rodičů trvá do doby, než jsou děti samy schopny se živit. Nijak to nesouvisí s věkem dítěte, vyživovací povinnost nezaniká dosažením zletilosti, tedy osmnácti let. Pokud dítě i po tomto věku dále studuje, trvá vyživovací povinnost až do konce studia. Je ale třeba, aby se jednalo o studium smysluplné, jímž se dítě připravuje na budoucí povolání. Pokud dítě střídá školy bez toho, aby některou z nich dokončilo, nelze na rodičích spravedlivě požadovat další placení výživného.

Přihlásit se k odběru RSS - Druhy výživného