Vyživovací povinnost dětí k rodičům

Stejně jako existuje výživné na děti, existuje i výživné, které by naopak děti měly platit.

Děti, které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toho potřebují. Každé dítě plní tuto vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

Dítě má vyživovací povinnost vůči rodičům jen za předpokladu, že už je samo schopno se živit, a jen tehdy, pokud toho rodiče potřebují. Například pokud výživu nezajistí manžel nebo rozvedený druh. Navíc rozsah vyživovací povinnosti je stanoven tak, že jde o zajištění slušné výživy. O potřebu rodičů se nebude jednat tehdy, pokud si místo víkendu na Šumavě budou chtít dopřát dovolenou u moře, ani pokud se rozhodnou přesedlat ze stolního vína na archivní. Obecně půjde o případy, kdy rodiče nebudou schopni si sami zajistit prostředky dostatečné k běžnému životu. Navíc děti nejsou povinny zajistit rodičům výživu odpovídající jejich vlastní životní úrovni, ale výživu „slušnou“, což může být rozsah výrazně užší.