Výživné a alimenty v ČR

Můj příběh se asi nebude moc lišit od tisíců jiných, ale myslím si, že je natolik zajímavý a možná i poučný pro všechny zúčastněné strany, které se setkávají u soudu, že stojí za to, sdělit ho ostatním.

Vzhledem k dlouhodobým zkušenostem a možnostem srovnat situace, musím na úvod říct, že jsem jak na straně ženy, která o výživné žádá, tak i na straně manželky, která se nestačí divit, jak moc může být „trestaný“ otec, který se o své dítě pečlivě stará, řádně platí alimenty a svému dítěti dopřává první poslední.

Můj manžel zanechal veškerý majetek své exmanželce. Nemusela si shánět bydlení, zařízení a dokonce docela dlouhou dobu nemusela ani platit nájem. Můj muž to dělal za ni. Proč? Protože měl vždy zájem o svého syna a pod neustálými nátlaky a vydíráním raději platil, a doufal, že bude mít klid. Hodný, že? Jistě je takových velkorysých mužů více. K tomu mu tato žena velmi laskavě vybrala veškeré účty a ještě laskavěji přijala od dlužníka značnou hotovost, která měla být navrácena mému muži. Asi standartní situace….ale přitvrdíme.

Jelikož matka syna musí chodit do práce (z jejího častého konstatování o své práci v bance nabíráte dojmu, že je zřejmě jedinou pracující matkou na naší zeměkouli) nemá na své dítě čas a vlastně ani peníze (neboť 5 000,- Kč výživného je dle ní dost málo) velice často míváme Filípka u nás. Sama mám dvě děti z předchozího manželství a jsou si všichni věkově blízcí. Mají mezi sebou krásný vztah a i Filípek je rád, že má sourozence, byť nevlastní, jak mu jeho matka ráda připomíná. Jelikož byl Filípek jednoho léta s námi měsíc, manžel si dovolil po vzájemné konzultaci s matkou svého syna poslat o 2 000,- Kč méně na výživném. Asi bude zbytečné tady rozvíjet debatu o tom, jak mu byl exekučně obstaven majetek i s účty, jak neměl ani na suchý chleba, a jak nikoho kolem nezajímalo, že se musel postarat o bydlení pro sebe a že hypotéka ve výši 10 000,- Kč měsíčně je docela nezanedbatelná částka. Po několika měsících vyřizování a soudních sporů vše skončilo a Filípkova matka byla ráda, že se jí zase něco pěkně vyvedlo. Také ve vypořádání SJM byla úspěšná a vysoudila si hotovost ve výši 90 000,- Kč. Asi nic moc oproti požadovaným 200 000,- Kč.

A jednoho krásného dne musel ten vstřícný a velkorysý muž odjet do mise v Afghanistánu. Byli jsme šťastni, že se po 5 měsících v pořádku vrátil a všechny vydělané peníze jsme mohli použít na naše společné bydlení, kde má svoji postel, svoji skříň a své místo i Filípek, protože jsme už nějakou dobu byli opravdová rodina a vše jsme také posléze zpečetili sňatkem.

Aha!! Řekla si však Filípkova matka. Tam je nějak moc štěstí najednou…a hlavně peněz!!! A tak si požádala o zvýšení výživného na pouhých 10 000,- Kč měsíčně. Laskavý soud mému muži přiřkl doplatit 42 000,- Kč zpětně jako dlužné výživné a 7 000,- Kč měsíčně nadále jako běžné výživné.

Asi vás nepřekvapí, že se to mému manželovi přestalo všechno líbit. A tak se odvolal. Spravedlivý krajský soud tedy ponechal výši výživného na 5 000,- Kč měsíčně a určil doplatit 105 000,- Kč.

Nemá smysl tady vyprávět o chvílích, které jsme si s Filípkem užili na několika dovolených, které byly plně hrazené námi a také o tom, že můj muž svému synovi hradí letní tábory, tudíž jeho matka nemá s tímto žádné výdaje. K tomu se nám narodil vlastní syn, jehož přítomnost žádné soudy moc nezajímá a bude muset žít tak, abychom hlavně dopřáli dostatek financí matce jeho bratra – ano, je to výživné pro dítě, které nikdo nechce ošidit, ale co si budeme namlouvat, když každá normální matka ví, že to zdaleka nebude spotřebováno jen dítětem. Je to dojemné, když Filípkova matka u soudu pláče, že nemá peníze a následně zakoupí zájezd do Egypta…..Hlavně, že jí vše vychází a může si s úsměvem a klidným svědomím užívat.

Teď k otci mých dětí… nestýká se s nimi, nikam si je nebere, netelefonuje jim, nezajímá se o ně. O výživné jsem musela požádat sice exekučně,ale bez obstavení majetku (nemám tak dobrý žaludek, jako jiné Ex).

Z výše uvedeného tedy vyplývá ponaučení, že otec, který o své dítě po rozvodu i před ním řádně pečuje, platí na něj a věnuje se mu maximálně, tak toho odereme co nejvíc to půjde a na svoji dobrotu a laskavost bude doplácet do doby, než se jeho syn bude schopen sám živit!!

Zatímco otci, který své děti 100% ignoruje, tak toho necháme na pokoji.

Vzal si přece ženu, která je tak inteligentní a pracovitá, že si ve svých 32 letech nebyla ještě schopna najít práci a dokonce ani školu, která by – byť nepatrně – povýšila její vzdělání ze stupně „základní“.

Tohle je naše zkušenost se spravedlností…..je to smutné a zároveň děsivé, protože soudy nevidí skutečnosti takové, jaké jsou, ale takové, jaké jim je nalže rodič, který má na tyto „dovednosti“ povahu.