Vyživovací povinnost mají vůči sobě i ostatní příbuzní, nejen rodiče a děti. Zákon ovšem výslovně hovoří o tom, že právo na výživné mají příbuzní jen tehdy, pokud ho opravdu nutně potřebují, tzn. že jsou již v nouzi, kterou nedokáží vyřešit jinak. Obecně platí, že pokud vyživovací povinnost nemohou plnit potomci, přechází vyživovací povinnost na předky a příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost až tehdy, nemohou-li tuto povinnost splnit příbuzní bližší.

U výživného ostatních příbuzných se uplatní vyživovací povinnost prarodičů k vnukům, neboť termínem „ostatní příbuzní“ zákon rozumí v tomto případě pouze příbuzné v řadě přímé, tedy zejména prarodiče a vnuky.

V situaci, kdy existuje několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, stanoví zákon o rodině, že každý z nich plní vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních. Z dikce zákona je zřejmé, že výše výživného může být stanovena například u prarodičů rozdílně, a to vzhledem k jejich schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům.

Pokud určuje výživné soud, přihlíží při tom k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného zkoumá soud, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Soud také hodnotí okolnost, zda-li by přiznání výživného nebylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud by v rozporu bylo, výživné nelze přiznat.

V případě, že je osobou oprávněnou nezletilé dítě, je jeho postavení privilegováno řadou ustanovení. Například právo na výživné nezletilému dítěti lze přiznat zpětně až za době tří let od zahájení řízení. Dále je v tomto ohledu důležitá analogická aplikace § 85a zákona o rodině, podle kterého je povinný, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Pokud tak neučiní vychází soud z nevyvratitelné domněnky, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnácti násobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb povinného.

Doporučené články